ČASTO KLADENÉ DOTAZY
O ovariální rezervě často hovoříme, málokdy se věnujeme tomu, jak vlastně vzniká, jak zaniká a jaká je její závislost na věku. Ovariální rezerva je soubor primordiálních folikulů, které v daný okamžik ještě ženě zbývají. Všechny oocyty, a tedy i primordiální folikuly, které je obsahují, vznikají ještě před narozením děvčete od 16. gestačního týdne její matky, po porodu již nové primordiální folikuly nevznikají. Od 26. gestačního týdne část primordiálních folikulů zahájí růst a postupně zanikne. Tento proces pokračuje po celý život, primordiální folikuly postupně zahajují růst (nábor folikulů), zlomek z nich svůj vývoj během zhruba jednoho roku dokončí a ovuluje, zbytek zanikne atrézií. Tento proces nijak nezávisí na ovulačním cyklu, na užívání antikoncepce, na ovariální stimulaci. Antikoncepce pouze brání rostoucím folikulům dozrát, takže atrezií skončí všechny oocyty, které zahájily růst.
Princip ovariální stimulace spočívá v tom, že umožní dokončit již započatý vývoj více folikulům (místo atrézie dozrají), takže rovněž neovlivňuje ovariální rezervu. Při narození má děvče kolem 1 000 000 primordiálních folikulů, v době dosažení pohlavní zralosti asi 400 000, k úplnému vyčerpání ovariální rezervy dojde obvykle mezi 40. a 50. rokem věku zejména v závislosti na genotypu ženy.
Wallace WHB, Kelsey TW. Human Ovarian Reserve From Conception to the Menopause. PLoS One 2010;5(1):e8772
Williams CJ, Erickson GF. Morphology and physiology of the ovary. In De Groot LJ, Chrousos G, Dungan K, et al. (eds), Endotext. South Dartmouth (MA): MDText.com, 2012.
JAK DOCHÁZÍ K VYČERPÁNÍ OVARIÁLNÍ REZERVY?
JAK JE ZAJIŠTĚNA BEZPEČNOST DAROVANÝCH OOCYTŮ?
Při použití darovaných oocytů je důležité dbát na bezpečnost příjemkyně a počatého jedince. Důležité je, abychom nepřenesli případnou infekci a netransferovali embryo se závažnou genetickou vadou. Dárkyně oocytů musí být vyšetřena na přítomnost závažných infekcí, které by mohly být potenciálně přeneseny na příjemkyni nebo embryo. Standardně jsou dárkyně vyšetřovány na přítomnost protilátek proti HIV, hepatitidě B a C a jsou provedeny testy na syfilis. Vyšetření jsou provedena opakovaně, naposledy těsně před odběrem oocytů. Při tomto postupu nelze zcela vyloučit (i když pravděpodobnost je nepatrná) infikování dárkyně těsně před získáním oocytů. Tento problém nenastane, pokud použijeme místo čerstvých vitrifikované oocyty.
Pokud jde o bezpečnost genetickou, ta je zajišťována buďto vyšetřením dárkyně na nejběžnější mutace způsobující závažná onemocnění (cystická fibróza, spinální muskulární atrofie, fragilní X, některé formy hluchoty) nebo lépe zjištěním kompatibility dárkyně a partnera příjemkyně pomocí panelů pro zjištění genetických mutací
(v klinice REPROMEDA je to PANDA).
De Munck N, Vajta G. Safety and efficiency of oocyte vitrification. Cryobiology. 2017 Oct;78:119-127.
Wildová O. PANDA – panelová diagnostická analýza.
JAKÝ SPERMIOGRAM STAČÍ K PŘIROZENÉMU OTĚHOTNĚNÍ?
O mužské plodnosti se mnoho napovídalo a napsalo, často se názory na toto téma zakládají na spekulacích a dohadech. První (ale jen první) pozitivní krok vykonala Světová zdravotnická organizace vydáním svého manuálu (viz níže), který poprvé nepovažoval za hranici plodnosti jakousi „normu“, ale stanovil na základě seriózní publikace, v níž bylo hodnoceno několik tisíc mužů a srovnávány parametry jejich ejakulátu se schopností počít dítě. Na základě tohoto srovnání byla stanovena dolní hranice jednotlivých parametrů, umožňující ještě počít dítě s reálnou pravděpodobností.
Při hodnocení jednotlivých parametrů ejakulátu je ovšem třeba posuzovat i jejich váhu. Ukazuje se například, že celkové množství spermií v ejakulátu koreluje s plodností daleko spolehlivěji než jejich koncentrace. Dalším důležitým parametrem je progresivní pohyblivost spermií. Pokud se spermie sice pohybují, ale ne progresivně nebo je progresivně se pohyblivých spermií málo, nemůžeme očekávat oplození přirozenou cestou. Šanci na oplození přirozenou cestou tedy mají muži, jejichž celkové množství spermií a podíl progresivně pohyblivých spermií je nad dolní hranicí, tedy celkové množství spermií 40 milionů a podíl progresivně pohyblivých spermií alespoň 32 %. Vždy je třeba počítat s tím, že parametry ejakulátu velmi kolísají v čase a pokud muž nějaké progresivně pohyblivé spermie má, nikdy nelze říct, že je neplodný. Může se mu ale povést zplodit dítě třeba jen jednou za 20 let.
WHO laboratory manual for the examination and processing of human semen - 5th ed. World Health Organization 2010. 271 s. ISBN 978 92 4 154778 9.
JAKÉ JSOU PŘÍČINY MUŽSKÉ NEPLODNOSTI?
Příčiny mužské neplodnosti mohou být endogenní a exogenní. Důležitou endogenní příčinou je faktor genetický.
Věk je důležitým faktorem i u zdravých mužů, klesá zejména motilita spermií a vzrůstá zastoupení spermií
se zlomy DNA. Více se věk projevuje u mužů s genetickou poruchou a zachovanou zbytkovou spermatogenezí (Klinefelterův syndrom, mikrodelece Y).
Krevní zásobení varlat a současně jejich teplotu ovlivňuje přítomnost varikokély. Je přítomna u 15 % všech mužů, u mužů s primární poruchou plodnosti je přítomna v 35 %. Významný vliv na mužskou plodnost mají i poruchy arteriálního zásobení vyvolaného aterosklerózou a dalšími patologickými stavy.
Anamnézu kryptorchismu najdeme u 10 % mužů s poruchou plodnosti. Endokrinní příčiny mužské neplodnosti nejsou časté a z větší části jsou ovlivnitelné pomocí léčby základního onemocnění a/nebo hormonální substituce. Patří k nim zejména hypogonadismus, poruchy štítné žlázy, nadledvin a diabetes.
Na mužskou plodnost mají prokazatelný vliv extrémní výkyvy
v hmotnosti na obě strany, ale jejich vliv je reverzibilní. Zvýšená teplota skrota je důležitým faktorem ovlivňujícím spermatogenezi, její vliv je však reverzibilní. Na spermatogenezi mají vliv horečnatá onemocnění, tento vliv je však rovněž reverzibilní.
Exogenní, vnější příčiny způsobují asi 10 % případů neplodnosti. Vliv prostředí a životosprávy v širším slova smyslu zahrnuje abúzus alkoholu, drog, kouření, nevyvážené stravování (nedostatek proteinů a vitaminů, fytoestrogeny), znečištění životního prostředí i stres. Ionizující záření má nevratný vliv na mužskou plodnost. Chemoterapie má výrazně negativní vliv na spermatogenezi, ten je však velmi často reverzibilní. Vzácnou příčinou neplodnosti je zánět varlat u příušnic. Nebezpečí chlamydiové infekce u muže spočívá více v nákaze partnerky, u které mohou chlamydie vyvolat závažné komplikace než v přímém vlivu na mužskou plodnost.
Trávník, P. Příčiny mužské a ženské neplodnosti. In: P. Trávník, Klinická embryologie, Vydání první, Praha : Mladá Fronta, 2018, 504s, ISBN:978-80-904697-0-9